Přiměřená kvalita bydlení
Přelidnění
Míra přelidnění představuje podíl obyvatel, kteří žijí v přelidněných domácnostech. Za přelidněnou je domácnost považována, pokud žije v bytě s nedostatečným počtem místností. Minimální počet obytných místností je stanoven podle přesného počtu osob v domácnosti, jejich věku a vzájemných vztahů.
Stav a vývoj
V roce 2025 bydlelo v přelidněných bytech přibližně 17 % obyvatel. Největší podíl obyvatel v přelidněných domácnostech byl zaznamenán opět v Praze (24 %) a dále v Karlovarském (21 %), Moravskoslezském (18 %) a Královéhradeckém kraji (18 %). Naopak nejméně jich bylo ve Zlínském (12 %), Plzeňském (13 %) a Pardubickém kraji (14 %).
Přelidnění zasahuje nejvíce samoživitele a samoživitelky (41 %), domácnosti v nájemním bydlení (40 %) a domácnosti s nejnižšími příjmy (33 %). Výrazně nejméně přelidněné jsou domácnosti seniorů (5 %) a s větším odstupem také domácnosti s nejvyššími příjmy (10 %).
Hodnota indikátoru za celé Česko se v posledních 10 letech pohybuje kolem 16 % a v posledních několika letech se mírně zhoršila. K největšímu nárůstu došlo od roku 2020 v Praze, kde se podíl osob v přelidněných domácnostech do roku 2024 zvýšil o 7 p.b. Mezi skupinami domácností došlo mezi lety 2022 a 2024 k nejsilnějšímu zhoršení u domácností s nejnižšími příjmy (o 8 p.b.).
V mezinárodním srovnání je situace v Česku (17 %) v podstatě stejná jako průměr EU (17 %). Blízko průměru EU se Česko pohybuje od roku 2010. Ve srovnání se sousedními státy je Česko blíže svým západním sousedům, kde je situace mírně lepší. V Německu je míra přelidnění 12 % a v Rakousku 14 %. Naopak výrazně horší přelidnění je v Polsku (31 %) a na Slovensku (28 %). Ze zemí EU celkově si v tomto indikátoru nejhůře vedou Lotyšsko a Rumunsko, kde se podíl lidí žijících v přelidněných domácnostech pohybuje kolem 40 % populace. Naopak na Kypru, v Nizozemsku, na Maltě nebo v Irsku je míra přelidnění nejnižší (do 5 %).
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Od roku 2005 do roku 2017 hodnota indikátoru klesala a v následujících letech se ustálila okolo 15-16 %. Trend posledních deseti let tedy naznačuje mírný pokles míry přelidnění v Česku, což ukazuje na postupné zlepšování situace.
Krátkodobý trend
- Za poslední tři roky se míra přelidnění zhoršila. Přestože tento nárůst je relativně mírný, lze krátkodobý trend označit jako zhoršování.
Mezinárodní srovnání
- V mezinárodním srovnání se míra přelidnění v Česku přibližuje průměru Evropské unie a výsledek mezinárodního srovnání tak lze označit za neutrální.
Česko
Mezinárodní srovnání
Kumulativní deprivace
Kumulativní deprivace zachycuje součet několika problémů v oblasti bydlení, které mají významně negativní dopad na kvalitu života domácností. Těmito problémy mohou být například zatékání střechou, vlhké zdi, příliš tmavý byt, hluk od sousedů nebo z ulice, znečištění v okolí, kriminalita, finanční problémy nebo přelidnění bytu.
Celkem je hodnoceno 8 kritérií. Kumulativní deprivace domácnosti je jejich součtem a pohybuje se tedy od 0 do 8 problémů. Indikátor představuje průměrnou kumulativní deprivaci domácností.
Pro mezinárodní srovnání využíváme data o deprivaci v bydlení Eurostatu. Ta ukazují podíl osob žijících v bytě, který je považován za přelidněný a zároveň vykazuje alespoň jedno ze 3 měřítek deprivace v oblasti bydlení.
Data o kvalitě bydlení se nově sledují jednou za 3 roky. Nejnovější dostupná data jsou z roku 2023.
Stav a vývoj
Průměrná hodnota kumulativní deprivace v Česku je 0,9 bodu (z maximálně 8 možných). V roce 2023 tuto průměrnou hodnotu přesahovala zejména Praha s hodnotou 1,1 bodu, zatímco nejnižší míra kumulativní deprivace byla ve Zlínském kraji (0,6 bodu).
Dlouhodobě se mezi domácnosti s nejvyšší mírou kumulativní deprivace řadí domácnosti nájemníků (1,4 bodu), samoživitelů a samoživitelek (1,4 bodu) a domácnosti s nejnižšími příjmy (1,4 bodu).
Kumulativní deprivace od roku 2016 do roku 2022 klesala, v posledních letech ovšem zaznamenáváme mírný nárůst.
Pro mezinárodní srovnání využíváme deprivaci v oblasti bydlení dle definice Eurostatu. V roce 2023 bylo v Česku podle tohoto měřítka deprivováno 3 % osob, což je mírně pod průměrem Evropské unie (4 %). Česko se od roku 2010 pohybuje lehce pod evropským průměrem a řadí se ke státům s relativně nízkou mírou deprivace v oblasti bydlení. Česko je v tomto indikátoru srovnatelné se svými sousedy, kde se míra deprivace pohybuje od 2 % v Německu po 5 % v Polsku. Ze států EU celkově dosahovaly nejvyšších hodnot v roce 2023 Lotyšsko (12 %), Rumunsko (10 %) a Řecko (7 %).
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Od roku 2016 se situace v oblasti kumulativní deprivace v Česku zlepšuje. I přes zvýšení v roce 2023 lze dlouhodobý trend označit za příznivý.
Krátkodobý trend
- V roce 2023 byla hodnota indikátoru podobná jako před třemi lety a krátkodobý trend tak můžeme i přes kolísání považovat za stabilní.
Mezinárodní srovnání
- Ve srovnání s evropskými státy se Česko v roce 2023 pohybovalo mírně pod průměrem EU, což naznačuje, že mezinárodní srovnání deprivace v oblasti bydlení vychází pro Česko neutrálně.
Česko
Mezinárodní srovnání
Fyzická dostupnost
Fyzická dostupnost představuje počet bytů na 1000 obyvatel. Jedná se buď o obydlené byty, nebo o všechny byty bez ohledu na obydlenost. Dle definice ČSÚ se byt považuje za obydlený, pokud jej ve Sčítání (SLDB) alespoň jedna osoba uvedla jako místo svého obvyklého pobytu (nemusí se tedy jednat o místo trvalého pobytu).
Pro mezinárodní srovnání využíváme data OECD, která zahrnují všechny byty na 1000 obyvatel bez ohledu na obydlenost.
Stav a vývoj
V Česku byl pomocí Sčítání v roce 2021 počet bytů na 1000 obyvatel stanoven na 507, přičemž z tohoto počtu bylo 426 obydlených bytů na 1000 obyvatel. Tento poměr naznačuje, že přibližně 84 % všech bytů je obydlených (tedy že je někdo označil za místo svého obvyklého pobytu).
Pokud se zaměříme na regionální rozdíly, nejvyšší počet bytů na 1000 obyvatel je v Praze (554), Jihočeském kraji (539) a Karlovarském kraji (532). Naopak nejméně bytů najdeme v Jihomoravském (478), Středočeském (482) a Zlínském kraji (487). Při zohlednění pouze obydlených bytů má nejvyšší hodnotu opět Praha (482), zatímco nejnižší počet obydlených bytů na 1000 obyvatel je na Vysočině (392).
K analýze vývoje v oblasti fyzické dostupnosti bytů slouží data ze Sčítání z let 2021 a 2011. V rozmezí deseti let došlo ke zvýšení fyzické dostupnosti bydlení ve všech krajích. Nejvýraznější nárůst počtu bytů na 1000 obyvatel byl zaznamenán v Praze, kde počet bytů na 1000 obyvatel vzrostl z 463 na 554 (tj. o 20 %).
V rámci mezinárodního srovnání dosahuje průměrný počet bytů na 1000 obyvatel v Evropské unii hodnoty 514. Česko, s počtem 509 bytů na 1000 obyvatel, se nachází těsně pod průměrem EU. V porovnání se zeměmi OECD, kde připadá 468 bytů na 1000 obyvatel, je Česko nad průměrem. Počet bytů na 1000 obyvatel je srovnatelný s Německem (518). Ze sousedních států je indikátor nejvyšší v Rakousku (558). Naopak méně než v Česku je bytů na 1000 obyvatel v Polsku (402) a na Slovensku (411). Celkově nejlépe si v tomto srovnání vedou Bulharsko s 620 byty, Chorvatsko s 606 byty a Itálie s 598 byty na 1000 obyvatel.
Přesný údaj o počtu bytů vychází ze Sčítání (SLDB) a je tedy dostupný pouze jednou za 10 let. Každoročně můžeme sledovat alespoň data o bytové výstavbě.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Dlouhodobý trend v oblasti fyzické dostupnosti bydlení v Česku vykazuje zlepšení. Za 10 let mezi Sčítáním 2011 a 2021 se průměrný počet bytů na 1000 obyvatel v Česku zvýšil.
Krátkodobý trend
- Krátkodobý trend nemůžeme přesně hodnotit, protože nám chybí podrobná data z posledních let. Bez těchto informací není možné analyzovat výkyvy a změny v dostupnosti bytů v krátkém časovém horizontu.
Mezinárodní srovnání
- Česko se v oblasti fyzické dostupnosti bydlení nachází blízko evropského průměru, který je 514 bytů na 1000 obyvatel. Tato hodnota ukazuje, že Česko je na tom s fyzickou dostupností bytů podobně jako ostatní země Evropské unie.
Česko
Mezinárodní srovnání
Bytová výstavba
Dokončené a zahájené byty představují počet bytových jednotek, u kterých byla dokončena, respektive zahájena výstavba v jednotlivých letech.
V datech na úrovni celého Česka jsou byty v členění na bytové domy, rodinné domy a ostatní, které zahrnují zejména byty v nebytových budovách. V datech na úrovni obcí se jedná o všechny byty.
Ve všech případech se jedná o součet bytů v nových domech a bytů vzniklých úpravou existujících domů (nástavby, přístavby, vestavby).
Stav a vývoj
Mezi lety 1998 a 2025 bylo v Česku každoročně dokončeno v průměru 31,0 tisíc bytů. Rok 2025 s 33,4 tisíci dokončených bytů tak byl mírně nad tímto průměrem.
Výstavba v období od konce 90. let obecně zrychlovala. První výrazně nadprůměrné období přišlo v letech 2007 až 2010, kdy se ročně postavilo v průměru 38,7 tisíc bytů. Historicky nepřekonaným rekordem zůstává rok 2007 s 41,6 tisíci dokončených bytů. Po tomto vrcholu následoval propad až na 24,0 tisíc bytů v roce 2014. Poté se tempo výstavby opět postupně zvyšovalo až k druhému nadprůměrnému období let 2018 až 2023, kdy se ročně dokončilo v průměru 36,1 tisíc bytů. V roce 2022 byla výstavba (s 39,4 tisíci dokončených bytů) nejblíže historickému maximu. Rok 2024 přinesl pokles na 30,3 tisíc a rok 2025 opětovný nárůst na 33,4 tisíc.
Podle údajů z prvních dvou čtvrtletí roku 2026 je prozatím možné očekávat podobné výsledky jako v roce 2025, rozložení výstavby do jednotlivých čtvrtletí je však v různých letech odlišné.
Při pohledu na největší města vyčnívá Praha. Od roku 2011 je trend počtu dokončených bytů spíše rostoucí. V letech 2022 až 2024 se zde dokončilo nejvíce bytů od roku 2009, průměrně 6,5 tisíce ročně. V roce 2025 jsme zaznamenali pokles pod tyto hodnoty, asi na 5,3 tisíce dokončených bytů, což přibližně odpovídá průměru roční výstavby od roku 1997. Historicky největší objem výstavby v Praze připadá na rok 2007 s 9,4 tisíci dokončených bytů. Šlo však o výjimečnou situaci a více než 7 tisíc bytů se jinak povedlo dokončit už pouze v roce 2009.
Postupně se mění také struktura nové výstavby s ohledem na relativní význam bytových a rodinných domů. Nejnižší podíl bytů dokončených v bytových domech připadl na období 2011 až 2013, kdy činil zhruba 31 %. Od té doby podíl spíše roste a v roce 2025 dosáhl 49 %, tedy druhé nejvyšší hodnoty v historii po rekordu z roku 2007 (51 %).
Mezi lety 1998 a 2025 se v Česku v průměru každoročně zahajovala výstavba 34,3 tisíc bytů. Rok 2025 tak byl s 35,8 tisíci byty mírně nad tímto dlouhodobým průměrem.
Tempo zahajování výstavby nových bytů rostlo od roku 2001 až do prvního výrazně nadprůměrného období v letech 2006 až 2008, kdy se ročně zahajovala výstavba průměrně 43,7 tisíc bytů. Následný výrazný propad se zastavil až v roce 2013, kdy byl zahájen nejmenší počet bytů ve sledovaném období, pouze 22,1 tisíc.
Od roku 2014 do roku 2022 následoval dlouhodobě spíše rostoucí trend počtu zahájených bytů, s výrazným výkyvem v letech 2020 a 2021, kdy část bytů původně zamýšlených k zahájení v roce 2020 mohla být posunuta až na rok 2021. To pro rok 2021 znamenalo nejvyšší hodnotu ve sledovaných datech a celkově byly roky 2021 a 2022 s průměrně 43,6 tisíci zahájenými byty ročně výrazně nadprůměrné.
V posledních třech letech, 2023 až 2025, byl zaznamenán pokles přibližně na 36,0 tisíc zahájených bytů ročně, což je stále mírně nad dlouhodobým průměrem. Pokles se týkal zejména bytů v rodinných domech. Naopak v bytových domech se v letech 2024 a 2025 zahájila výstavba druhého a třetího nejvyššího počtu bytů ve sledovaném období od roku 1998 (19,9 a 19,6 tisíc). Více jich bylo zahájeno pouze v roce 2021 (20,0 tisíc). Období let 2021 až 2025, kdy bylo ročně zahájeno průměrně 19,0 tisíc bytů v bytových domech, bylo celkově výrazně nadprůměrné oproti dlouhodobému průměru 12,9 tisíc bytů v bytových domech za rok.
Údaje z prvních dvou čtvrtletí 2026 zatím ukazují vyšší počty zahájených bytů než v letech 2023 až 2025. Pokračuje zejména růst počtu nově zahájených bytů v bytových domech. Tempo zahajování výstavby se však může během roku měnit.
Při srovnání dat o zahájených a dokončených bytech je patrné, že vztah mezi nimi neodpovídá přesně poměru jedna ku jedné. Délka výstavby projektů se liší a některé zahájené byty se nedokončí, případně se počet bytů v projektu od zahájení změní. Nejsilnější je časová korelace mezi počtem zahájených bytů a počtem dokončených bytů za jeden až dva roky od zahájení. Vyšší počet zahájených bytů se tak v počtu dokončených bytů nejsilněji projeví v období do dvou let.
Je také zřejmé, že počty zahájených bytů v celém sledovaném období od roku 1998 výrazně převyšují počty dokončených bytů. Celkem asi o 91 tisíc bytů, což je téměř trojnásobek průměrné roční výstavby. Naprostá většina tohoto rozdílu se však týká bytů v rodinných domech, a to zejména v období let 1998 až 2010.